Aysén do hloubky · díl 11 · 14. září 2026

Ohnivý kruh v Aysénu:
sopky, zlom a vlna, která měla padesát metrů

Jaroslav Sokol · region Aysén, Chile · 12 min čtení

Načteno syntetickým hlasem.

Proč tu jsou sopky

Pod celým západním okrajem Jižní Ameriky se podsouvá oceánská deska Nazca. Podle americké geologické služby se pohybuje na východ rychlostí zhruba 71 milimetrů ročně a v peruánsko-chilském příkopu mizí pod kontinent. Voda unášená s deskou do hloubky snižuje bod tání pláště, vzniká magma a nad zónou podsouvání se táhne řetěz sopek.

Chile jich má podle recenzovaných zdrojů 92 aktivních, tedy s doloženou nebo pravděpodobnou aktivitou v holocénu. U 35 z nich je aktivita doložena od 16. století a historicky se eviduje přes čtyři sta sopečných událostí. Smithsonianova databáze uvádí pro Chile 90 holocenních sopek.

České i chilské zdroje často píšou, že je Chile „druhá země světa s nejvíc aktivními sopkami". Smithsonianovy vlastní počty to nepodporují: Spojené státy mají 165 holocenních sopek, Indonésie 101, Chile 90. To pořadí platí jen při určité definici, a proto je poctivější napsat, že Chile má jednu z největších koncentrací aktivních sopek na světě.

Aysén má tektonickou zvláštnost, kterou jinde v Chile nenajdete

Zhruba na 46°12′ jižní šířky, u poloostrovů Taitao a Tres Montes, se stýkají tři desky najednou: jihoamerická, Nazca a antarktická. Je to takzvaný chilský trojný bod.

Antarktická deska se sem začala podsouvat asi před čtrnácti miliony let a trojný bod od té doby putuje na sever, původně byl na šířce Ohňové země.

Prakticky to znamená, že Aysén je jediné místo na chilském pobřeží, kde se do příkopu vsouvá aktivní oceánský hřbet. Není to jen „sopečné Chile". Je to šev, kde se mění recept.

Sopky regionu Aysén

Cerro Hudson, 1 905 m. Nejjižnější sopka vlastních chilských And. Má ledem vyplněnou kalderu širokou deset kilometrů o rozloze kolem 300 km². Kaldera nebyla vůbec rozpoznána až do první erupce ve 20. století v roce 1971. Poslední erupce 2011. Vzdušnou čarou je asi 59 km od Puerto Aysén a zhruba 79 km od Coyhaique.

Macá, 2 960 m. Nejvyšší hora regionu. Zaledněný stratovulkán s lávovým dómem uvnitř kaldery. Od vrcholu se táhne patnáct kilometrů dlouhá puklina až k zátoce Bahía Pérez, s pěti bočními kužely. Poslední erupce roku 1560, ale lávový proud z jednoho z kuželů u Bahía Pérez vytekl mezi lety 1450 a 1670.

Cay, 2 090 m. Asi půl tuctu explozivních kráterů a deset bazaltových kuželů na puklinách, které kopírují zlom Liquiñe-Ofqui. Novější rozbor nenašel důkazy o holocenních erupcích, které se dřív předpokládaly.

Mentolat, 1 603 m. Stojí na ostrově Magdalena a má ledem vyplněnou kalderu širokou šest kilometrů. Poslední erupce 1710.

Melimoyu, 2 400 m. Osm kilometrů široká, převážně zasypaná kaldera pod ledem. Poslední erupce kolem roku 200 našeho letopočtu. V roce 2010 se kvůli zvýšené seismicitě zvedal stupeň pohotovosti.

Puyuhuapi, 524 m. Není to jeden vrchol, ale pole bazaltových struskových kuželů na dvou puklinách přímo v čele fjordu Puyuhuapi, s lávovými proudy, které dosáhly moře. Smithsonian je popisuje jako mimořádně dobře zachovalé, což ukazuje na velmi mladý věk. Leží u silnice a u termálních pramenů.

Hudson 1991: erupce, po které se přestalo hospodařit

Erupce začala 8. srpna 1991 v 18:20 místního času, a to po pouhých třech až čtyřech hodinách předchozí seismicity. Vrcholná fáze proběhla mezi 12. a 15. srpnem, kdy sloupec dosáhl zhruba 18 kilometrů nad hladinu moře. Aktivita skončila 27. října.

Síla erupce: VEI 5. Objem tefry se v pramenech liší, nejnovější recenzovaná práce pracuje se 4,35 km³, dobové odhady z roku 1991 dávaly rozpětí 2 až 6 km³. Poctivé číslo je tedy „zhruba 4 km³".

Popel pokryl přes 100 000 km² Chile a Argentiny. Deset kilometrů od kráteru byly nánosy přes dva a půl metru silné. Izolinie deseti centimetrů dosáhla jihovýchodně od Chile Chico, 120 km od sopky. Na argentinském atlantském pobřeží napadl jeden až dva centimetry. Popel doletěl až tisíc kilometrů daleko, na Falklandy.

Síru bylo cítit 150 kilometrů daleko v Cochrane a 75 kilometrů v Coyhaique; kyselý déšť hlásili ze vzdálenosti 360 kilometrů. Satelit naměřil v oblaku 1,5 megatuny oxidu siřičitého.

Ztráty na hospodářských zvířatech se v pramenech liší: recenzovaná práce v časopise Natural Hazards mluví o zhruba milionu uhynulých kusů, jiný zdroj o 500 až 600 tisících ovcí. Dobový průzkum zjistil, že do třiceti dnů od konce erupce uhynulo 50 % ovcí a skotu v zasažené oblasti. Zajímavé je, co příčinou nebylo: obsah fluoru v popelu byl hluboko pod toxickou hranicí a mýtus o otravě fluorem byl vyvrácen.

Nejtrvalejší následek je krajinný. Studie z roku 2011 dokládá, že po erupci došlo k dlouhodobému opuštění farem, jak v chilském horním údolí Ibáñez, tak v argentinské stepi. Diverzifikované zahradnické farmy se zotavily; monokulturní chov ovcí ne.

A ještě jeden údaj pro měřítko: erupce Hudsonu před zhruba 3 600 lety vyvrhla přes 10 km³ tefry, tedy víc než dvojnásobek roku 1991, a erupce před 6 700 lety patří k největším známým v celých jižních Andách. Rok 1991 byl ten menší.

Zlom, který vytvořil fjord a pak ho zavalil

Zlom Liquiñe-Ofqui je pravostranný horizontální posun probíhající severoseverovýchodním směrem napříč severopatagonskými Andami. Prameny se rozcházejí v délce: uvádí se 1 000 i 1 200 kilometrů.

Zlom pohlcuje tu složku pohybu desky Nazca, která je rovnoběžná s příkopem, a dělá to od středního miocénu. Podél něj je zarovnaná většina velkých stratovulkánů jižní vulkanické zóny, je to potrubí, kterým magma stoupá.

Fjord Aysén je vyhloubený přímo podél tohoto zlomu. V místě fjordu se skládá ze dvou překrývajících se hlavních zlomů propojených řadou pravostranných zlomů uspořádaných en echelon.

Měření na jedné větvi zlomu asi 700 kilometrů severněji dalo rychlost posunu 18,8 ± 2,0 mm za rok za posledních devět tisíc let. Autoři poznamenávají, že je to srovnatelné s tečoucími úseky zlomu San Andreas a Severoanatolského zlomu.

Duben 2007: 538 sesuvů a vlna

Zemětřesný roj ve fjordu Aysén začal 22. ledna 2007 a vyvrcholil 21. dubna 2007. Šlo o roj poháněný fluidy uvnitř zlomu Liquiñe-Ofqui.

Hlavní otřes měl magnitudo Mw 6,2, epicentrum přímo ve fjordu na souřadnicích 45,3° j. š. a 73,0° z. d., v hloubce menší než devět kilometrů. Intenzita otřesů dosáhla VIII až IX stupně Mercalliho škály u epicentra a VII v Puerto Chacabuco a Puerto Aysén.

Otřes spustil 538 sesuvů. Jejich rozmístění kopíruje větve zlomu, protože právě tam je hornina rozdrcená milionky let trvajícím drcením. Skalní sesuv Punta Cola měl počáteční objem asi 20,9 milionu m³ a cestou strhl dalších 7,3 milionu m³. Sesuv na ostrově Isla Mentirosa měl osm milionů m³.

Punta Cola vstoupil do fjordu v hloubce 203 metrů, vytvořil podmořskou rampu širokou 320 a dlouhou 580 metrů a rozházel skalní bloky až 3,5 kilometru daleko po dně fjordu. Břeh u delty ustoupil o sto metrů.

O výšce vlny se prameny rozcházejí a obojí je pravda: u severního cípu ostrova Mentirosa dosáhl výběh vlny zhruba padesáti metrů, ale na obydlené břehy dorazilo jen několik metrů, modelování z roku 2025 dává přes 30 metrů u Mentirosy, asi 7 metrů kousek jižně a pod 5 metrů na většině měřených bodů. Do Puerto Chacabuco dorazila vlna asi za deset minut.

Zemřelo deset lidí. Vlny zničily domy a menší vesnice podél fjordu, smetly lososí farmy a vypustily miliony chovaných ryb. Puerto Chacabuco i Puerto Aysén přišly o pitnou vodu.

Deformovalo se i samo dno fjordu, a to na ploše 7,6 km²: pás o rozloze 1,85 km² byl obnažen o jeden až deset metrů sedimentu a tlakové hřbety se vyklenuly až o patnáct metrů.

Odborný závěr byl jednoznačný: událost vytvořila novou situaci seismického a sesuvného rizika na březích fjordu, tedy v místech, která se předtím považovala za bezpečná.

Kde se dá geologie osahat: horké prameny

Termas Ensenada Pérez. Přírodní bazénky o teplotě 35 až 36 °C uvnitř přírodní památky Cinco Hermanas. Dostanete se tam jedině lodí z Puerto Chacabuco přes fjord Aysén, s výhledem na zaledněný vrchol Macá. Geologická pointa: prameny jsou v zátoce Bahía Pérez, tedy přesně tam, kde Smithsonian eviduje nejmladší lávový proud sopky Macá, vytečený mezi lety 1450 a 1670.

Termas de Puyuhuapi. Bazény o teplotě 30 až 42 °C, šestnáct kilometrů jižně od vesnice Puyuhuapi, 225 kilometrů po silnici z Coyhaique. Voda je bohatá na hydrogenuhličitany a obsahuje chlorid, síran, hořčík, chrom, zinek a selen. Prameny leží v čele fjordu Puyuhuapi, na stejných puklinách, na kterých stojí ono pole velmi mladých struskových kuželů.

Studie Centra excelence pro geotermii And při Univerzitě v Chile z let 2020 až 2022 došla k závěru, že geotermální kogenerační elektrárna v Puyuhuapi je proveditelná: rezervoár má v hloubce 120 až 150 °C a navrhovaný výkon je 0,3 až 1 MW. Byla by to nejjižnější geotermální elektrárna na světě. Zatím je to studie proveditelnosti, ne stavba.

Poznámka pro ty, kdo hledají Bahía Acantilada: není to termální pramen, ale pláž otevřená 11. ledna 2022 v komuně Puerto Aysén, kterou chilské námořnictvo označuje za nejjižnější oficiálně vybavenou pláž Chile.

Jak se to hlídá a jak je to nebezpečné

Sopky sleduje OVDAS, observatoř jihoandských sopek, založená v roce 1996 se sídlem u Temuka. Národní síť sopečného dohledu vznikla v roce 2009 po erupci Chaiténu.

OVDAS monitoruje v reálném čase 45 aktivních sopek, od regionu Arica y Parinacota po region Aysén. Aysén je tedy jižní hranicí chilské sopečné monitorovací sítě.

Stupnice pohotovosti má čtyři barvy: zelená (klid), žlutá (menší až střední neklid), oranžová (zvýšený neklid nebo malá erupce) a červená (bezprostřední hrozba nebo probíhající erupce).

Všech pět aysénských sopek bylo naposledy ověřeně na zelené. Poslední potvrzený údaj: Hudson na zelené 12. srpna 2025, poté co se zaznamenalo přes čtyřicet slabých otřesů, což úřady označily za normální. Před cestou si aktuální stav ověřte přímo u SERNAGEOMIN, stupně se mění.

Hudson figuruje v chilském žebříčku sopečného rizika na 13. místě z 92, v kategorii velmi vysokého rizika, a bývá popisován jako nejmocnější sopka Patagonie.

Co z toho je vidět na místě

Popel z roku 1991 je pořád v zemi. Terénní práce v roce 2020, tedy 29 let po erupci, našly vrstvu tefry silnou 20 až 103 milimetrů na lokalitách asi 76 kilometrů severně od sopky a 27 až 141 milimetrů asi 109 kilometrů jižně. Autoři ale upozorňují, že vrstva je téměř všude v jezerech, zatímco na souši na mnoha místech chybí, takže odkryv v břehu řeky je nález, ne samozřejmost.

Horní údolí Ibáñez je zdokumentovaná chilská oblast, kde byl popel z roku 1991 tak silný, že vedl k trvalému opuštění farem.

Údolí Huemules a zátoka Bahía Erasmo nesou stopy laharu a ledovcové povodně z roku 1991: proud dosáhl 45 kilometrů od sopky a rozšířil řeku z osmdesáti na sto sedmdesát metrů.

Přejezd fjordu Aysén z Puerto Chacabuco, obvyklá trasa k termálním pramenům i k lodím na Laguna San Rafael, míjí jizvy po sesuvech Punta Cola a Isla Mentirosa a nabízí výhled na sopku Macá.

Poctivá poznámka: značené vyhlídky na Hudson jsme neověřili. Sopka je asi třicet kilometrů od Carretery Austral, pod ledovou čepicí, a veřejný mirador jsme v žádném autoritativním zdroji nenašli.

Časté otázky

Je v regionu Aysén aktivní sopka?

Ano, hned pět monitorovaných: Hudson (1 905 m, poslední erupce 2011), Macá (2 960 m, 1560), Cay (2 090 m), Mentolat (1 603 m, 1710) a Melimoyu (2 400 m, kolem roku 200). Všechny byly naposledy ověřeně na zeleném stupni pohotovosti.

Co se stalo při erupci sopky Hudson v roce 1991?

Erupce začala 8. srpna 1991 a vrcholila 12. až 15. srpna se sloupcem do výšky zhruba 18 kilometrů. Šlo o VEI 5 s objemem kolem 4 km³ tefry. Popel pokryl přes 100 000 km² Chile a Argentiny, doletěl až na Falklandy a vedl k úhynu odhadem statisíců až milionu kusů hospodářských zvířat.

Bylo v Puerto Aysén tsunami?

Ano. 21. dubna 2007 spustilo zemětřesení Mw 6,2 přímo ve fjordu 538 sesuvů. Skalní sesuv Punta Cola o objemu zhruba 21 milionů m³ spadl do fjordu a vyvolal vlnu, jejíž výběh dosáhl u ostrova Mentirosa asi padesáti metrů; na obydlené břehy dorazilo několik metrů. Zemřelo deset lidí a do Puerto Chacabuco dorazila vlna asi za deset minut.

Jsou horké prameny v Aysénu sopečného původu?

Ano. Termas de Puyuhuapi leží v čele fjordu Puyuhuapi na stejných puklinách jako pole velmi mladých struskových kuželů napojených na zlom Liquiñe-Ofqui. Termas Ensenada Pérez v zátoce Bahía Pérez jsou přímo na konci patnáctikilometrové pukliny sopky Macá.

Je cestování v Aysénu kvůli sopkám nebezpečné?

Sopky jsou nepřetržitě monitorované observatoří OVDAS a stupně pohotovosti jsou veřejné. Reálné riziko pro návštěvníka je nižší než riziko počasí a odlehlosti, v mnoha místech regionu není silnice, signál ani lékař v dosahu několika hodin. Aktuální stupeň pohotovosti si ale před cestou ověřte u SERNAGEOMIN.