Do Aysénu
někdo připlul dřív než my.

Knihu mi poslal Václavův vnuk ještě předtím, než jsem odletěl do Chile. Memorias de un refugiado. Vaclav Novy M. Paměti jeho dědečka. Českého uprchlíka, který přišel do Chile v lednu 1950, v šestnácti letech, bez jazyka a bez rodiny. Napsal je za svého života ve španělštině, pro své vnuky a pravnuky, kteří už česky neumějí.

Když jsem knihu otevřel, uvědomil jsem si, že jeho dětství se odehrávalo v Mariánských Lázních - padesát kilometrů od Sokolova, kde jsem se narodil já. V lesích, které jsem od desíti let procházel s batohem jako skaut.

Rodina mě požádala o jediné: aby se na Václavovo jméno nezapomělo. Dal jsem slovo. A když dám slovo, platí - muž muži.

1933. Narozen v Československu. Dětství v lázeňském městě Mariánské Lázně, v domě zvaném Zlatá Harfa. Učí se hrát na housle. Zimy tráví na lyžích v lesích za domem. Otec pracuje v telefonní ústředně.

Podzim 1938. Hitler zabírá Sudety. Rodina dostává čtyřiadvacet hodin na vystěhování a půl nákladního vagónu na všechny své věci. Přicházejí o dům i o větší část majetku. Stěhují se do Písku, blíže k prarodičům.

Válka. Otce si jednoho dne nacisti vyzvednou a dají mu volbu: Wehrmacht, nebo koncentrační tábor. Inženýr se stává kapitánem v Luftwaffe jako fotograf. Padne v bojích. Tělo se nikdy nevrátí. Rodina ho nepohřbí.

1945-1949. Dospívání v poválečné Evropě. Poslední stanicí před oceánem je Itálie.

17. ledna 1950. Loď přistává v Chile. Šestnáct let, bez rodičů, bez jazyka. Prvním ubytováním je Národní stadion v Santiagu - obrácený na tři týdny v přijímací tábor pro evropské uprchlíky. První cazuela de pollo v životě. V jeho vlastních slovech: „como estar en el cielo".

1950-1951. Mozo de casa u bohaté santiagské vdovy. Po nocích pašuje jídlo kamarádům v uprchlickém baráku. Jedné noci uteče vlakem na jih.

Puerto Montt → Chiloé → Quellón. Začíná pracovat v loděnici. Učí se španělsky z kopií El Mercuria. V Chiloé nastoupí na dvoustěžňovou plachetnici - goleta - s indiánským kapitánem Manquemillou. Plaví se do Golfu Corcovado, do vod, které leží u samého ústí regionu Aysén.

O té chvíli napíše o padesát let později:

Václav se narodil v Mariánských Lázních. Já v Sokolově. Vyrůstal jsem v Horním Slavkově, původem z Hroznětína. Mezi námi je padesát kilometrů lesů - Slavkovský les, Český les, Krušné hory. Celý Karlovarský kraj. Ta část Čech, která byla v roce 1938 obsazena a v roce 1945 zase Němcům odňata. Traumatická krajina s dvojí pamětí.

Jako skaut jsem od desíti let spal pod plachtou v těchhle lesích. Neměl jsem tušení, že procházím dětstvím někoho, kdo z něj v roce 1938 utíkal se čtyřiadvacetihodinovou lhůtou.

O sedmdesát let později se ty dvě krajiny propojily. Václavův vnuk mi knihu poslal - a s ní prosbu rodiny, aby Václavovo jméno nezůstalo zapomenuto.

„Od Mariánských Lázní do Sokolova je padesát kilometrů. Od Puerto Montt do fjordu Aysén je osm set. Obojí jsem v životě prošel pěšky - každé v jiném století."

Václav Nový svoje paměti napsal ve španělštině - protože mu čeština v Chile nebyla k ničemu. Zůstaly v rodinném archivu jako artefakt pro vnuky a pravnuky, kteří už česky neumějí.

Aysén Fjord Editions je teď vrací. Do jazyka, ve kterém vznikly. Pro čtenáře, pro které byly původně určeny, než je osud 1938 vyvedl jinam.

Kniha vychází v pečlivém českém překladu, v pevné vazbě, s úvodem od rodiny Nových v Chile. Veškeré výnosy z prodeje jsou převáděny dědicům autora. Produkci hradí Jaroslav Sokol jako akt úcty. Tohle není komerční projekt - je to restituce hlasu.