Carretera Austral je jediná silnice, která vede chilskou Patagonií od severu k jihu. A je to zároveň silnice, kterou většina lidí přeceňuje v jednom ohledu a podceňuje ve dvou jiných.
Přeceňují její délku, protože 1 240 kilometrů zní jako den jízdy, a přitom podceňují, jak pomalu se po ní jede a kolikrát z ní musíte na trajekt.
Co to vlastně je
Oficiálně se jmenuje Ruta 7, vede z Puerto Montt do Villa O'Higgins a měří zhruba 1 240 kilometrů. Stavět se začala v sedmdesátých letech a dodnes není souvislá: celkem ji čtyřikrát přerušuje voda (třikrát na severu a jednou na jihu) a přejíždí se trajektem. Na jižním konci prostě skončí, protože z Villa O'Higgins se dál autem nedostanete.
To není nedostatek, ale celý smysl té cesty: silnice sem přišla pozdě a nikdy nedostala za úkol být zkratkou.
Tři úseky, tři různé cesty
Sever: z Puerto Montt do Chaiténu
Nejsložitější a nejmokřejší část celé trasy: jsou tu trajekty, nejhustší prales a plánování se tu vyplatí ze všeho nejvíc. Kdo nemá rezervace, může strávit den čekáním v přístavu.
Střed: z Chaiténu do Coyhaique
Nejkrásnější a zároveň nejprůjezdnější úsek, který prochází kolem Puyuhuapi a národního parku Queulat s visutým ledovcem. Coyhaique je jediné skutečné město na trase jižně od Puerto Montt, s bankami, servisy, supermarketem i nemocnicí, takže právě tady se doplňuje všechno.
Jih: z Coyhaique do Villa O'Higgins
Nejsušší, nejotevřenější a nejopuštěnější část, která míjí národní park Cerro Castillo, jezero General Carrera s mramorovými jeskyněmi a řeku Baker. Čím dál na jih ubývá asfaltu, obcí i pump. Poslední úsek přerušuje trajekt přes Mitchellův fjord a končí to slepě.
Trajekty, které nejdou objet
- Z Caleta La Arena do Puelche. Krátký, jezdí často, obvykle bez rezervace.
- Z Hornopirénu do Caleta Gonzalo. Dvě plavby s krátkým úsekem po silnici přes Leptepu. Dlouhý a jen pár spojů denně. Tenhle rezervujte, jakmile víte termín. Bez místa na palubě se v lednu dál nedostanete.
- Z Puerto Yungay do Río Bravo. Na jihu, před posledním úsekem k Villa O'Higgins. Jezdí několikrát denně (v zimě jen dvakrát) a je zdarma. Poslední odjezd ale nezmeškejte, jinak čekáte do rána.
Jízdní řády se mění každou sezónu a v mimosezóně se některé spoje neprovozují vůbec. Ověřujte je až těsně před cestou, ne podle článku starého rok.
Povrch a jak rychle se doopravdy jede
Asfaltu za posledních dvacet let výrazně přibylo, hlavně v okolí Coyhaique. Zbytek je ripio, tedy hrubý štěrk. Na štěrku jedete padesát, na dobrém úseku šedesát, a to je průměr, se kterým je potřeba počítat při plánování celého dne.
Dvě věci, které z ripia plynou a v půjčovně vám je neřeknou nahlas:
- Čelní sklo. Kámen od protijedoucího auta je otázka času, ne štěstí. Připojištění skel je jedna z mála pojistek, které se tady vyplatí.
- Rezerva. Zkontrolujte ji dřív, než vyjedete, ne až v momentě, kdy ji budete potřebovat. Servis může být sto kilometrů daleko.
Kolik času na to potřebujete
| Plán | Čas | Co z toho máte |
|---|---|---|
| Celá trasa jedním směrem | min. 10 dní | projedete ji, ale skoro nikde nezastavíte |
| Celá trasa s zastávkami | 2–3 týdny | Queulat, Cerro Castillo, jezera, řeky |
| Jen střední část z Coyhaique | 7–10 dní | to nejlepší z regionu Aysén bez trajektů |
| Tam i zpět celá | 3–4 týdny | dává smysl jen kvůli letenkám |
Nejčastější chyba je naplánovat si celou Carreteru na deset dní a představovat si u toho zastávky. Buď jedete, nebo se díváte, protože obojí najednou v Patagonii nejde.
Auto a papíry
- Kde ho vzít. Nejčastěji Puerto Montt na severním konci, nebo letiště Balmaceda a Coyhaique uprostřed. Kdo letí přes Balmacedu, začíná v nejpraktičtějším bodě celé trasy.
- Jednosměrný pronájem. Vyzvednout na jednom konci a vrátit na druhém jde, ale poplatek za převoz bývá vysoký. Spočítejte si ho dřív, než trasu naplánujete.
- Do Argentiny. Potřebujete zvláštní povolení od půjčovny, vyřizované dopředu. Bez něj vás na hranici otočí.
- Jaké auto. Pohon všech kol není nutnost, ale slušný podvozek a dobré pneumatiky ano. V sezóně se auta rezervují měsíce dopředu.
Co po cestě nevynechat
- Queulat a jeho visutý ledovec, tedy vodopád padající přímo z ledu kousek od silnice.
- Cerro Castillo, nejvýraznější hora regionu a čtyřdenní trek, kterému se říká nový Torres del Paine.
- Mramorové jeskyně na jezeře General Carrera a k nim kam, kdy a čím.
- Soutok Baker a Neff, kde se dvě řeky různé barvy hodinu odmítají smíchat.
Čemu se vyhnout
- Nechat nádrž pod polovinou. Pumpy jsou řídké a některé mají otevřeno jen přes den.
- Jezdit po tmě. Ripio, dobytek na silnici a žádné svodidlo.
- Spoléhat na signál. Mimo města nula. Offline mapy stáhnout předem, ne cestou.
- Plánovat podle kilometrů. Plánujte podle hodin.
Kde silnice končí a začíná to zajímavé
Carretera Austral zpřístupnila Patagonii, ale jen tu, kudy vede. Fjordy na západ od ní zůstaly přesně tam, kde byly: dostupné jen po vodě, s místním kapitánem, který ví, kudy.
To je vrstva, kterou z auta neuvidíte. A je to důvod, proč naše expedice čtyři dny ze dvanácti tráví na lodi, ne za volantem.