Memorias de un Refugiado · Kapitola 9 ·
Kapitola 9:
Vězeň
Václav Nový · z původního španělského rukopisu přeložil Jaroslav Sokol · 6 min čtení
Tohle je nejkratší kapitola celé knihy. A myslím, že nejtvrdší.
Přišli si pro něj do práce, uprostřed dne, když si chystal nářadí. Bez vysvětlení.
Jeden z důvodů, které mu potom řekli, sahá až do kapitoly 5. Až budete číst, vzpomeňte si na jeho otce.
Následující text je úryvek z knihy Memorias de un Refugiado, kterou překládám ze španělského originálu. Toto není fikce, je to autobiografie, skutečný příběh Václava Nového. Plnou kapitolu si přečtete v českém vydání.
Můj život v Evropě, kapitola 9: Vězeň
Jednoho dne jsem byl v obchodě a připravoval nářadí, abychom vyrazili s mistrem do práce, když přišla tajná policie a bez jakéhokoli vysvětlení odvedla mistra i mě na komisařství.
Tam začal nekonečný výslech. V noci přišla moje matka, ale nepustili ji za mnou a nedovolili jí se mnou mluvit. Byl jsem pět dní zavřený, aniž bych věděl proč; podle nich šlo o vlastizradu a podobné věci, které neměly smysl. Navíc jsem byl syn německého důstojníka. Potřebovali vězně na nucené práce a vymýšleli si, co je zrovna napadlo, jen aby sehnali lidi.
Po těch pěti dnech mi prostě řekli, že všichni, kdo jsme byli v cele, jsme už byli souzeni lidovým soudem, který k vynesení rozsudku nepotřeboval naši přítomnost.
Moje matka se v žádném okamžiku nemohla nic dozvědět, ani potom, co mě odvezli. Až o roky později jsem jí mohl napsat z Itálie. To už mě považovala za mrtvého.
Kam ho odvezli, jak vypadaly uzavřené náklaďáky po třiceti lidech, dřevěné baráky s palandami, pytlovina místo šatů a jídlo, které stačilo tak akorát na to, aby člověk neumřel hlady, to všechno popisuje Václav na následujících stránkách. A taky to, jak se hned po pár dnech seznámil s klukem svého věku a začali plánovat útěk. Celá kapitola je v knize.
Můj pohled
Vzpomínáš si na kapitolu 5? Nacisti přišli za Václavovým otcem a dali mu na výběr mezi uniformou a koncentrákem. Volba to nebyla. Otec šel, udělali z něj kapitána letectva a padl.
O sedm let později zavřou jeho syna. A jeden z důvodů, které mu řeknou, je, že je synem německého důstojníka.
Tohle mě dostalo. Otec neměl na výběr. Zaplatil za to životem. A pak za to samé zaplatil ještě jednou jeho syn, druhému režimu, který nastoupil po tom prvním.
Zbytek kapitoly je věcný až na kost. Pět dní ve vazbě bez vysvětlení. Pak mu oznámí, že už byl odsouzen lidovým soudem, který k rozsudku jeho přítomnost nepotřeboval.
Historicky to sedí. Trestanecké pracovní tábory při československých uranových dolech vznikaly od března 1949 na Jáchymovsku, Hornoslavkovsku a Příbramsku. Radiace, nedostatečné jídlo, dřevěné baráky, ze kterých se v noci nesmělo ven. V roce 1953 jimi procházelo přes šestnáct tisíc vězňů najednou.
Václav se tam dostal v době, kdy se strážní věže teprve stavěly a ostnatý drát byl jen v jedné řadě. O pár měsíců později by se ven nedostal.
A pak je tam jedna věta, kterou jsem četl třikrát.
Matka se nemohla dozvědět nic, ani potom, co ho odvezli. Napsat jí mohl až o roky později z Itálie. „To už mě považovala za mrtvého."
Šestnáctiletému klukovi vzali jméno, adresu i budoucnost během pěti dnů. Doma zůstala žena, která nevěděla, jestli má ještě syna. Dozvěděla se to z dopisu, který přišel odjinud, než čekala.
Prosba
S Václavovou chilskou rodinou hledáme jeho příbuzné v Česku. Stopa vede přes Mariánské Lázně a Písek, příjmení Nový a Martínek. Pokud vám tahle kapitola něco připomněla, jméno, dům, dílnu za širokými vraty, fotografii v rodinném albu, napište mi. Třeba máte doma kousek, který nám chybí.
O knize
Kniha Memorias de un Refugiado vychází česky poprvé v edici Aysén Fjord Editions. Kapitoly vycházejí postupně v newsletteru Sokol v Patagonii na LinkedInu a objevují se tady. Plnou kapitolu si jednou přečtete v knize, veškeré výnosy jdou rodině autora v Chile.
Příští díl: Kapitola 10: Útěk. Několik dní lesem, sýr ukradený na zámku, spaní na jehličí a nakonec běh přes hraniční pásmo.
Další kapitola e-mailem
Nechte si poslat pokračování
Kapitoly Memorias de un Refugiado vycházejí jednou za dva týdny. Napíšu vám, až vyjde další a občas přidám něco z Aysénu, kde ta kniha vznikla. Nic víc.
Nejvýš dva e-maily měsíčně. Odhlásíte se jedním klikem. Adresu nikomu nepředáváme, ochrana osobních údajů.