Memorias de un Refugiado · Kapitola 8 ·
Kapitola 8:
Komunismus
Václav Nový · z původního španělského rukopisu přeložil Jaroslav Sokol · 6 min čtení
Tenhle díl vypadá zpočátku jako oddechový. Výlet do Prahy, bratranec s elektrickým vláčkem, boby na ledové dráze se zatáčkou smrti.
A přesně mezi tím jsou dvě věty o NKVD a o deportacích na Sibiř.
Vybral jsem z něj jedinou scénu. Je to zakázka, kterou patnáctiletý učeň odvedl a nekomentoval ji ani slovem.
Následující text je úryvek z knihy Memorias de un Refugiado, kterou překládám ze španělského originálu. Toto není fikce, je to autobiografie, skutečný příběh Václava Nového. Plnou kapitolu si přečtete v českém vydání.
Můj život v Evropě, kapitola 8: Komunismus
Následující zimu napadlo obrovské množství sněhu a jednoho rána jsem se probudil a všechno bylo zapadané. Jediný způsob, jak se dostat do práce do obchodu, byl na lyžích. Protože jsem na tom byl docela dobrý, neměl jsem s tím žádné potíže, ale tam na mě čekala novina.
V předchozích dnech jsme montovali reproduktory na sloupy v centru města, aby měla vláda nějaký způsob, jak lidem něco sdělovat; používali je na politickou propagandu.
Pracovali jsme přes měsíc na tom, abychom uložili kabely a rozvěsili reproduktory. No a při té silné sněhové kalamitě kabely nevydržely a na mnoha místech se přetrhaly. Protože jsme tu práci ještě nepředali, museli jsme tam všichni, ale na lyžích, jinak bychom se tam nedostali. Dalo to velkou práci a trvalo celý týden, než se opravily všechny škody, které sníh napáchal.
Zbytek kapitoly patří dvěma světům, které existovaly vedle sebe. Na jedné straně Praha se stovkou věží, bratranec lékař s elektrickým vláčkem a závody na bobech v dráze, které se říkalo zatáčka smrti. Na druhé straně zatýkání, tábory nucených prací a deportace na Sibiř. A na konci den, kdy přišli za Václavovou matkou a vzali jí dům. Jak to probíhalo a co to s ní udělalo, je v knize.
Můj pohled
V téhle kapitole je jedna věta, kterou Václav napsal úplně mimochodem, a já se od ní nemůžu odlepit.
Měsíc s mistrem instalovali po sloupech v centru města reproduktory, „aby měla vláda nějaký způsob, jak lidem něco sdělovat". A hned dodá: používali je na politickou propagandu.
Patnáctiletý učeň vlastníma rukama rozvěsil aparaturu, ze které na něj potom režim mluvil. Nekomentuje to. Popisuje to jako zakázku, kterou pak musel po sněhové kalamitě opravovat na lyžích.
Takhle to podle mě většinou vypadá. Ne dramaticky. Systém nepřichází s fanfárami, přichází jako práce, za kterou dostanete zaplaceno.
Druhá věc je rozložení té kapitoly. Prahou se procházejí matka se synem, bratranec má elektrický vláček, jezdí se na bobech. A přesně uprostřed toho jsou dvě věty o táborech nucených prací a o deportacích na Sibiř. Jako by patřily do jiného textu. Jenže nepatřily. Patřily do stejného města a stejného roku.
A na konci kapitoly přijdou k matce domů a vezmou jí dům.
Ten dům jim brali podruhé. Poprvé v roce 1938 Němci, měli na sbalení dvacet čtyři hodin a půl vagonu. Podruhé v roce 1948 vlastní stát a nechal je tam bydlet jako nájemníky.
Matka, která před válkou nemusela pracovat, začala ve vlastním domě platit nájem a chodit do práce za každého počasí. Václavovi je patnáct a dívá se na to.
Za rok ho zavřou. Ale o tom až příště.
Prosba
S Václavovou chilskou rodinou hledáme jeho příbuzné v Česku. Stopa vede přes Mariánské Lázně a Písek, příjmení Nový a Martínek. Pokud vám tahle kapitola něco připomněla, jméno, dům, dílnu za širokými vraty, fotografii v rodinném albu, napište mi. Třeba máte doma kousek, který nám chybí.
O knize
Kniha Memorias de un Refugiado vychází česky poprvé v edici Aysén Fjord Editions. Kapitoly vycházejí postupně v newsletteru Sokol v Patagonii na LinkedInu a objevují se tady. Plnou kapitolu si jednou přečtete v knize, veškeré výnosy jdou rodině autora v Chile.
Příští díl: Kapitola 9: Vězeň. Přišli si pro něj do práce, bez vysvětlení. Pět dní ve vazbě a rozsudek bez soudu.
Další kapitola e-mailem
Nechte si poslat pokračování
Kapitoly Memorias de un Refugiado vycházejí jednou za dva týdny. Napíšu vám, až vyjde další a občas přidám něco z Aysénu, kde ta kniha vznikla. Nic víc.
Nejvýš dva e-maily měsíčně. Odhlásíte se jedním klikem. Adresu nikomu nepředáváme, ochrana osobních údajů.