Memorias de un Refugiado · Kapitola 7 ·
Kapitola 7:
Návrat do Zlaté harfy
Václav Nový · z původního španělského rukopisu přeložil Jaroslav Sokol · 6 min čtení
Tahle kapitola začíná tak, jak by měl končit každý válečný příběh. Rodina se vrátí do Mariánských Lázní, matka dostane zpátky dům, Zlatá harfa se zaplní nájemníky.
Václavovi je čtrnáct. Učí se na elektrikáře, jezdí na motorce a poprvé v životě to vypadá, že bude dobře.
Musím vás ale předem varovat: tenhle díl nemá dobrý konec.
Následující text je úryvek z knihy Memorias de un Refugiado, kterou překládám ze španělského originálu. Toto není fikce, je to autobiografie, skutečný příběh Václava Nového. Plnou kapitolu si přečtete v českém vydání.
Můj život v Evropě, kapitola 7: Návrat do Zlaté harfy
V té době jsem se skamarádil s dívkou svého věku a trávili jsme spolu dlouhé hodiny. Měla zálibu ve fotografování a doma měla zařízenou temnou komoru. Vyvolávala tam své fotky a dělala zvětšeniny, dokonce i fotografické triky, byla to opravdová odbornice. Pomáhal jsem jí při práci a myslím, že jsem se něco naučil.
Hrála také na kytaru, a tak jsme se scházeli s mojí sestrou u nás doma a hráli ve třech. Sestra už v té době hrála velmi dobře na klavír a já jsem se dost naučil na housle, takže nám to v hudbě spolu šlo výborně.
Časem jsem si uvědomil, že tu dívku mám moc rád, a dnes si myslím, že to byla moje první láska. Všechen volný čas, který jsem měl, jsem trávil s ní, ať u ní doma, nebo u nás; její rodiče byli také naši přátelé, takže nám nic nestálo v cestě. V té době jsem měl motorku a hodně jsme s ní jezdili po krásných místech, protože ten kraj je nádherný.
O několik týdnů později ta dívka nepřišla domů. Našli ji v odlehlé budově v lese, mrtvou. Nebyla to sebevražda. Václava odvedli k výslechu jako prvního podezřelého, protože byl její nejbližší přítel. Nikdy se nezjistilo, kdo to udělal. Jak ten výslech probíhal, co si o tom myslel a proč s ním její rodiče do konce života nepromluvili, to je v knize.
Můj pohled
Tahle kapitola má dvě poloviny a mezi nimi je zlom, po kterém už nic není stejné.
První půlka je skoro idylka. Dům se vrátil, matka dala papíry do pořádku, Zlatá harfa se zaplnila nájemníky. Václav má zase svůj pokoj, učí se na elektrikáře, nosí uhlí ze sklepa tři patra nahoru. Jezdí do Chebu vlakem a kouká na parní lokomotivy. Má motorku. Má holku, která umí vyvolávat fotky a hraje na kytaru, zatímco sestra hraje na klavír a on na housle.
Je mu čtrnáct patnáct a poprvé v životě to vypadá, že bude dobře.
Druhá půlka se vejde do jedné věty. Našli ji v lese, střelenou do hlavy.
Václav celou tu tragédii odbude několika odstavci. Bez pátrání, bez teorií, bez obviňování. Napíše jen, že se z toho úplně nevzpamatoval, že se stal zamlklým a začal vyhledávat samotu.
Dlouho jsem u toho překladu seděl a přemýšlel, jestli to má vůbec smysl vydávat. Není to hezký příběh. Ale patří to tam, protože bez téhle kapitoly nedává smysl ta další.
Kluk, kterému vzali dům, pak otce, pak kamaráda u stromu a nakonec první lásku a který zjistil, že ani doma nemá moc o co se opřít, protože matka hraje karty a se sestrou si nerozumí, takový kluk za pár let sbalí kufr a odejde přes hranice sám.
Nemyslím si, že odešel kvůli komunismu. Ten byl důvod. Ale odejít mohl proto, že už ho doma nic nedrželo.
Prosba
S Václavovou chilskou rodinou hledáme jeho příbuzné v Česku. Stopa vede přes Mariánské Lázně a Písek, příjmení Nový a Martínek. Pokud vám tahle kapitola něco připomněla, jméno, dům, dílnu za širokými vraty, fotografii v rodinném albu, napište mi. Třeba máte doma kousek, který nám chybí.
O knize
Kniha Memorias de un Refugiado vychází česky poprvé v edici Aysén Fjord Editions. Kapitoly vycházejí postupně v newsletteru Sokol v Patagonii na LinkedInu a objevují se tady. Plnou kapitolu si jednou přečtete v knize, veškeré výnosy jdou rodině autora v Chile.
Příští díl: Kapitola 8: Komunismus. Praha se stovkou věží, elektrický vláček u bratrance a boby v zatáčce smrti. A mezi tím dvě věty o Sibiři.
Další kapitola e-mailem
Nechte si poslat pokračování
Kapitoly Memorias de un Refugiado vycházejí jednou za dva týdny. Napíšu vám, až vyjde další a občas přidám něco z Aysénu, kde ta kniha vznikla. Nic víc.
Nejvýš dva e-maily měsíčně. Odhlásíte se jedním klikem. Adresu nikomu nepředáváme, ochrana osobních údajů.