Memorias de un Refugiado · Kapitola 2 ·
Kapitola 2:
Hitler
Václav Nový · z původního španělského rukopisu přeložil Jaroslav Sokol · 5 min čtení
Šest let, lyžařská trať za oknem a čtyřiadvacet hodin, o kterých Václav ještě neví.
Následující text je úryvek z knihy Memorias de un Refugiado, kterou překládám ze španělského originálu. Toto není fikce, je to autobiografie, skutečný příběh Václava Nového. Plnou kapitolu si přečtete v českém vydání.
Můj život v Evropě, kapitola 2: Hitler
Mariánské Lázně, podzim 1938.
Bylo mi šest. Lyžařská trať vedle našeho domu už byla zasypaná prvním sněhem. Měl jsem novou medaili z června, z dětských závodů na rovném terénu, a na housle jsem chodil třikrát týdně. Otec pracoval na telefonní ústředně. Matka udržovala dům, kterému říkala Zlatá Harfa. Ten dům koupila ona. Ona ho i pojmenovala.
O tom, co se dělo v rádiu a v novinách, jsme s mojí sestrou tehdy rozuměli jen půlkou ucha. Hitler křičel. Zněl jako šílenec a ve skutečnosti jím byl. V našem městě žilo hodně Němců. Najednou se začali chovat, jako by jim Mariánské Lázně patřily.
Pak přišly uniformy SA. A pak Hitlerjugend, kluci o pár let starší než já, kteří před týdnem ještě hráli kuličky na stejném dvoře. Teď se na nás dívali jinak.
A pak Angličané a Francouzi podepsali papír, o kterém věřili, že zabrání válce.
Sudety dali Hitlerovi.
Nikdo se nás neptal.
Den, kdy přišli k našim dveřím, začínal jako každý jiný. Matka prostírala. Otec si vázal kravatu. Sestra cvičila stupnice na pianino, které nám koupili před pár měsíci.
Na dveře někdo zaklepal.
Otevřel jsem já.
Co bylo za dveřmi a co následovalo v dalších čtyřiadvaceti hodinách, je v knize. Tady jen tolik: do večera následujícího dne jsme z Mariánských Lázní odjížděli.
Můj pohled
Václav přišel o domov v šesti letech. Někdo zaklepal na dveře a do druhého dne bylo po Zlaté Harfě.
Sedmdesát let nato si tyhle věty psal jako starý muž v Chile a ve španělštině, jelikož v češtině by tohle v Aysénu už nikdo nepřečetl. Na druhém konci světa, kam ho přivedlo to, co začalo tím klepáním.
Já jsem se na ten konec světa dostal dobrovolně. Vyrostl jsem v Sokolově. V Aysénu jsem si vybral kus země u fjordu, ne z nutnosti, z rozhodnutí. Nebo si mě vybrala Patagonie, o které místní mluví jako o bytosti. Václav v jeho věku rozhodnutí nedostal, mně bylo nabídnuto.
Když čtu jeho rukopis večer v křesle, kde blízko už spí můj syn, necítím, že nás dělí století. Cítím, že když lidi chtějí domov, dějiny jim ho někdy berou a někdy je nechají si ho postavit. Rozdíl není ve štěstí. Rozdíl je v tom, kdo zaklepe na dveře a kdo otevře.
Václav otevřel jako dítě. Já otevírám jako otec.
O knize
Kniha Memorias de un Refugiado vychází česky poprvé v edici Aysén Fjord Editions. Kapitoly vycházejí postupně v newsletteru Sokol v Patagonii na LinkedInu a objevují se tady. Plnou kapitolu si jednou přečtete v knize, veškeré výnosy jdou rodině autora v Chile.
Příští díl: Kapitola 3: Písek. Cizí město, dědeček, kamna, na kterých se spalo.
Další kapitola e-mailem
Nechte si poslat pokračování
Kapitoly Memorias de un Refugiado vycházejí jednou za dva týdny. Napíšu vám, až vyjde další a občas přidám něco z Aysénu, kde ta kniha vznikla. Nic víc.
Nejvýš dva e-maily měsíčně. Odhlásíte se jedním klikem. Adresu nikomu nepředáváme, ochrana osobních údajů.